Teorie a praxe architektonického řemesla stojí a padá se zadáním stavebníka. Chtějí stavebníci archtekturu (pak i architekty)?

Již od roku 2oo4 společně s arch. Límanem připravujeme "osvětu" v regionu Brandýsa nad Labem-Staré Boleslavi. Nenásilná forma psaní textů pro každého nás přivedla na myšlenku archikultury. Tedy aktivity, kdy sami architekti hledají cestu ke stavebníkovi. Naší snahou je pozvednutí kultury a společenskosociálního vnímání našeho okolí, životního prostředí. Věříme v kvalitu každého jedinného!

Součástí naší aktivity se stalo pořádání architektonického večera na téma Dvojměstí šumné - Brandýs nad Labem - Stará Boleslav. Díky arch. Okamurovi jsme přenesli archikulturu i k ostatním kolegům-architektům. Děkujeme.

Zde naleznete původní verzi příspěvku do prvního čísla roku 2oo6.

S hledáním definice podstaty je spojeno shledání, že hledání je podstatou shledání. Každý čas s sebou přináší dotek s podstatou architektury, který nazýváme geniálním řádem, kompozicí, zážitkem. Takto vnímáme podstatu architektury možná my – poučení zedníci, ale jak ji vnímá spotřebitel, stavebník, stavař, nebo Praktik?

Již žádné velké úvahy! Píšeme Vám zprávu o snažení dvou architektů ve městě s nejdelším názvem v republice. Podáváme zprávu o Dvojměstí, rozděleném i spojeném řekou Labe, tedy o Brandýse nad Labem-Staré Bole-slavi. Podáváme právu o dvanácti pokusech o architektonickou osvětu v místním měsíčníku a besedě o geniu loci, památkářích, o profesi architekt a celém Dvojměstí.

Každý tuší, co je to architektura a že hledání její podstaty je nekonečné a bezbřehé a tedy zdánlivě neuchopitelné, emotivní, subjektivní a potenciálně zrádné. Nepsali jsme didaktická moudra. Nevyzývali jsme k apoteoze architektury. Architekturu jsme se snažili interpretovat jako archikulturu – součást osobnosti každého jedince i součást tváře celé společnosti. Pouze dodáváme, že jsme se zprvu rozhodli přehodit hledání podstaty právě na ne-architekty, i když při našem snažení zjišťujeme, že každý člověk je vlastně „architektem“ a že nejlepší „architekti“ mezi námi spolupracují s architekty. .

Ještě se podělíme o nálezu „Neznámého architekta“, kterého na rozdíl od Neznámého vojína potkáváte stále, když míjíte výsledky jeho tvorby.

Nebudeme psát o překvapivých nálezech činnosti Neznámého architekta, které Vás osloví šumnou kvalitou a potěší pocitem „jak to, že jsem o tom nevěděl“, ale zmíníme se o bastardech, kteří przní profesi, a kteří oslabují naší cílovou skupinu a prodávají typové projekty roztomilých domů a miloučkých domečků na pozadí ještě vy-mazlenějších vizualizací. Na tomto místě není třeba dalšího rozboru tohoto jevu, stejně jako jsme necítili potřebu během našeho loňského snažení sdělovat stavebníkům Dvojměstí teoretickou podstatu architektonické tvorby.

Podstatné v našem snažení bylo propojení architektury s lidmi, aniž bychom jim říkali jak je architektura důležitá. Chtěli jsme, aby v důvěrně známém prostředí svého Dvojměstí dokázali hledat a najít to nejlepší z architektury, aby uměli najít cestu k architektuře.

Jestli si stále říkáte: Proč to píší?“ Odpověď je naše a jednoduchá: „Protože hledáme podstatu! Podstatu vztahu jedince k výtvarným formám, které ho obklopují“. Takže našich dvanáct „lidových“ zastavení o architektuře a jedno přeplněné setkání na Brandýském zámku bylo také cestou k odkrývání podstaty pro každého vnímavého člověka, kterého se naše snažení dotklo, a který se k nám architektům se zájmem připojil.